Tedy pro ty zbývající: Lev Šimák (3. 3. 1896 ve Všestudech u Veltrus, zemřel 19. 10. 1989 v Praze) byl všestudský rodák, malíř, grafik a publicista. Výchovu k malířství započal už jeho otec tím, že se nejen o umění vytrvale zajímal, ale ve svém domě také různé umělce hostil. Praxe tehdy ne tak neobvyklá: malíři měli vysoko do žlabu, a tak spojovali příjemné (malování v plenéru) s užitečným (navštěvováním přátel, kteří je za nějaký ten obrázek rádi nakrmili). Tak podobně Putovali dolním Povltavím třeba Mikoláš Aleš, Ludvík Kuba a mnozí další.
Lev Šimák potom vystudoval akademii, prošel vlivy fauvismu, kubismu i expresionismu a maloval po celý svůj život – často krajinné motivy. Delší čas také pobýval na Šumavě, kde se nechal okouzlovat horskou přírodou, pobýval v Německu i Francii, působivá jsou jeho plátna inspirovaná Itálií: http://www.anp.cz/php/aukce/dila.php?app=k&kid=1&s=1&l=cz&aukce=69,
http://www.galerieartpraha.cz/g15.htm
Vždy ho zajímala také témata z každodenního života, v roce 1930 namaloval třeba akvarel Parní mlátička. Dnes bychom jeho obrazy našli v soukromých sbírkách i galeriích, z těch bližších jmenujme Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem.
Zdá se tedy, že citáty z titulku na Lvu Šimákovi skutečně zanechaly silný vliv. Na stěny jich ale jeho otec zvěčnil mnohem víc, spolu s vyobrazeními a ornamentální výzdobou, na kterých se velmi pravděpodobně podílel také Mikoláš Aleš. Co bychom našli pod dnešní bílou výmalbou schodiště, předsíně a knihovny, popsal už před lety Ladislav Švarc. Dekorace byly již tehdy ve špatném stavu, ale podle jeho názoru se snad ještě daly zachránit.
Zdi schodiště, které chátrají nejvíce, jsou zdobeny malbou hradu (Karlštejna?), na strůpku nad ní září velká, šesticípá modrá hvězda. Postranní zdi jsou opatřeny černým mřížkovitým ornamentem. Na šikmém stropě, směřujícím do 1. patra, vidíme štít s kalichem a husitské zbraně. Předsíň, společná bytu a knihovně, je naplněna množstvím reminiscencí na slavné i smutné chvíle národa, mezi nimiž převládá opět doba Husova a Žižkova. Řada erbů a znaků, korouhví, geometrických i květinových ornamentů dobře ladí se stylizovanými nápisy, umně provedenými a vesměs dobře čitelnými – vyjma ty, které byly úplně nebo částečně zničeny při stavbě dělící zdi a úpravě vchodu do soukromého bytu. (… )
Na stěně nad obloukem zřejmě původních vstupních dveří do síně nás upoutá hned první Alšova práce. Je to panorama zimní krajiny kolem letohrádku Hvězdy, do jejíhož středu je umístěn velký černý havran, sedící na bezlisté větvi. Vlevo nahoře je připojen štít s rakem a od větve s havranem se táhne zeď s vraty, nad níž zcela vlevo je letopočet 1620. Okolí vyplňuje květinový ornament. Nuže, kdo zná Alšovu olejomalbu, kterou vlastnil V. B. Třebízský, a jenž vznikla pod dojmem Povídek karlštejnského havrana, sotva zapochybuje o pravosti dílka ve Všestudech, malovaného Alšem zřejmě temperou na suchou omítku.
Strop dnešní předsíně ovládá velký černý štít s černobílým českým lvem a nápisy „Odhodlej se býti moudrým“, „Speculare – dívej se, zpytuj hloupost“. Nad okny vidíme květinové ornamenty, vlnovky a nápis „vytrvalost“. Okenní oblouk je vyplněn jménem B. z Lobkovic. Vlevo se černá zvlněná korouhev s rudým kalichem.
Na stěně, v níž je čerstvě začištěn nový vchod do bytu (zde vzala za své část fresek), vidíme kohoutka a řízný Havlíčkův epigram: “Kdo myslí, že se učí, bude vlasti chlouba. kdo myslí, že dost umí, začíná být trouba.“ (Poslední verš je nečitelný.) Dále se táhnou rozličné ornamenty, znaky, kniha s 10. body bez textu, a za spížní skříní si musíme představit erb Kaplíře ze Sulevic s vypsaným jménem, pod tím městský znak a dále nápis „Slovo povinnost je největší slovo na světě a cokoliv konám, na povinnost hlavně myslím“.Zbývající část stropu je ozdobena šedomodrým znakem městským (hradební zeď s vížkami) a nápisy: „Slyš, viz a mlč!“ – „Žij rozumně, tj. přirozeně.“ – „Rozvaha.“ – „Odvaha.“ – „Měj kompas ve vlastní duši.“
Dále je tu ještě znak s býkem a různé ornamenty, štít s kalichem, had, pták a hnízdo s ptáčaty a další nápisy, sahající s okraje stropu až ke dveřím místnosti za knihovnou: „Život bez vědy smrt jest.život boj. Život je v přítomnosti.“
Zajímavá, barvitá a významná je stěna, přiléhající ke schodišti. Nahoře je obraz Mistra Jana Husi, klečícího se sepjatýma rukama v plamenech hranice (červená a černá), nad ním holubice s rozevlátými křídly a kus dál nápis: „Pane, v tebe jsem úfal a proto ztracen nebudu. 1415 6. července.“ Je to další dílko, připisované Alšovi – a vskutku! Podobnost Husova výrazu s tím, který nalezneme v Husově tváři, načrtané Alšem na jeden z dopisů ALoise Jiráska, je nepopíratelná. Alšovi se ještě přisuzuje autorství znaků Hynka z Dubé, jež nalézáme o něco níže. Bylo by zajímavé vědět, kdo asi pod Husův zbožný výrok žlutou hlinkou či temperou připsal lakonickou ironisaci „Sancta simplicitas“ (Svatá prostoto).
Zbývající nápisy znějí: „Něčeho příliš je nej“. – „Žijme a dávejme pozor.“ – „Na Lipanech r. 1434 klesl český sedlák, r. 1534 české měšťanstvo, r. 1620 česká šlechta.“ – „Boh. Balbín“. – „Všehrd.“ – „Milíč z Kroměříže.“ – „Jan Žižka.“ – „Spáti jest sladké, a ještě sladší býti z kamene, pokud trvá hanba a bída. Nic neviděti, nic nectíti jest mým blahem. O, mluv tiše.“ – „Hynek z Lichtmburku.“ Mezi nápisy je štít s koněm, pod výrokem o Lipanech vidíme krajinu s Řípem a kostelíkem a červený štít se třemi menšími bílými štítky.
Množství nástěnných maleb nalezneme i v nynější lidové knihovně. Východní stěna je ozdobena nápisy: „Zdrž se a vydrž. Pokračovati mám. Ne slov, ale činu třeba jest. Čím větším budu, tím více budu pracovati. Více býti nežli se zdáti, více činiti, nežli mluviti je mé přání. Pamatuj, v každém osudu na převrat. Vytrvalá práce všecko zmůže.Vpřed!“ Pod tím jsou dva znaky a nápis: „Jsem a přijde čas, v prach a hlínu obrátím se zas“. Připojena malba královské koruny a uzel s kostmi (koruna je bílena zčásti, uzel úplně. (A opět následují písemné úvahy: „Kdo stojí, hlediž by nepadl. Ohlížej se po konci. Po nízkém netoužím. Prosti buďtež jako holubice, chytří jako háďata. Stále a neohroženě.“ – „Ondřej Šlik.“ Připojena kresba dravého ptáka.
Touha Šimákova zaznamenat významné citáty z oblíbených kronikářů, filosofů i vlastní úvahy, mění se ve skutek i při výzdobě jižní stěny, na níž vedle obrázků podkovy s hvězdou, červeného štítu s labutí, čápa v bažině a štítu se žaludem, najdeme nápisy: „nejsilnější jest, kdo stojí sám.Čti a mysli. Dobře čině, nikoho se neboji.“ – „Krušina ze Švamberka.“ – „Člověk přivede to někam ve světě jen s hrotem kordu, a se zbraní v ruce umírá.“ – „Zkoumejte všechno, co nejlepší jest, toho se držte.“ – „Dobré víno a hezká žena jsou dva sladké jedy.“ – „Lidská závist jest mé štěstí – nestrkej mnou, dám ti pěstí. „ – „Příchovský.“ – „Kdo se neovládá, není celým člověkem. Odporuj hned na počátku. Ničeho neprospi. Mysli hluboce a chytře.“ – „Prokop Holý.“ Pod nápisy jsou dva meče a letopočet 15356, dále pak velmi nezřetelný obraz chaloupky v lese s kalichem na lomenici a letopočet 1537.
Západní stěna, z větší části zastavěná skříněmi, svítí velkou, nepříliš dávno barbarsky obarvenou plochou, podobající se promítacímu plátnu, jejíž okraje přesahují i díl maleb a nápisů. Zjištěné texty znějí:“Jiných zábav neschvaluj, než učiti se (patrně novějšího data). – „Každý člověk lhář zima peklo a nouze“ (nesrozumitelné – snad by se objevilo víc po odstranění hlinkové barvy. – „Jan Kozina“. Po stranách jednobarevné plochy jsou namalovány stromy, slunce, netopýr, pták na skalisku a palcát (Alšův!). – Zcela dole se zdá být motiv ze života starých Slovanů: muž a dvě ženy a strom v krajině s vycházejícím sluncem.
Severní strana je holá, neboť ji tvoří zmíněná už nová příčka asi z r. 1923. Na stropě však najdeme pokračování male z předsíně: Dva znaky s orlicemi, štít s jednoocasým červeným lvem se zlatou korunou v modrobíle pruhovaném poli, a dobře čitelné nápisy: „Karel ze Žerotína“ (okenní oblouk), „Cvičme se v pevné vůli“, „Obezřelost“, „Ve spořádané světnici jest spořádanou i duše. Pokládej každý jednotlivý den za život celý. Lhostejnost, j. vlastně smrt. Střídmost. Duch chce, tělo musí“.
Dnešní optikou snad trochu úsměvné počínání vypovídá hodně o době počínajícího 20. století, kdy Češi ještě nedosáhli vrcholu své emancipace, ale cítili se již velmi obrozeným a pokročilým národem. Motivicky a ideově čerpali autoři fresek a nápisů ve stopách Palackého především z české revoluční tradice (Hus, Milíč, Holý….), přimíchali trochu „sokolských“ hesel a lidových moudrostí. Můžeme spekulovat o umělecké hodnotě celé dekorace, můžeme se lehce i posmívat, vše povoleno. Do té chvíle, než si uvědomíme, jaká hesla a jaké citáty by vypovídala o době naší. Snad by se našel dobrý sprejer, čtenář b), který si vzpomene na text nějaké inteligentnější písně.
nemohli byste mi říct,čím se proslavil lev šimák??